V Pacově šijí peněženky s duší. Všechny stehy musí být stejně dlouhé
Zveřejněno
2016-09-06 10:05:45
Kategorie
Novinky
Možná právě peněženka, kterou jste dnes vyndali při placení v obchodě, prošla při výrobě rukama žen v pacovských dílnách společnosti UNIKO.
Jejich klíčenky, opasky, peněženky, ale i luxusní business aktovky přicházejí do prodeje jednak pod vlastní značkou, ale v rámci kooperace také pod světovými značkami, jako je Escada, The Bridge nebo Mandarina Duck.
„Oslovuje mě noblesa 20. let minulého století. Myslím, že i naše výrobky jsou noblesní a mají duši,“ říká Miloslav Zach, který je od roku 1992 ředitelem společnosti UNIKO Pacov.
Za léta v ředitelském křesle prý zná ve své firmě každý stroj a umí jej i použít. A necelou stovku zaměstnanců oslovuje převážně jmény. „Je to téměř jako rodinná firma,“ usmívá se.
Práce v dílně je díky kůži voňavá, ale také náročná a velmi precizní. Například výroba jedné peněženky čítá celkem 150 různých operací a použít se musí na 50 dílů – podle složitosti.
„Ta přesnost musí být na desetiny milimetru. Kontrolujeme délku stehu i jejich počet. Ty musejí být na celém výrobku všechny stejně dlouhé. Když pracujeme v kooperaci s různými významnými producenty, jejich kontrola je opravdu důkladná a jsou v hodnocení nekompromisní,“ zdůrazňuje Zach.
Jste jako šéf firmy, která se zabývá výrobou kožené galanterie, tak trochu profesně deformovaný v tom smyslu, že když jdete po ulici, tak třeba i nevědomky sledujete, jaké doplňky lidé nosí?
Sleduji to i vědomě. Řekl bych, že si o tom člověku skládám určitý obrázek. Nejenom oblek, ale i doplňky do jisté míry utvářejí názor na člověka.
Jací jsou tedy z vašeho pohledu lidé na Vysočině?
Hodnotil bych je jako hodně konzervativní s důrazem na kvalitu zpracování a delší životnost výrobku. Trochu mi tady chybí ta módnost. Přece jenom větší města jsou v reakci na módní trendy pohotovější.
Odráží se to, co vidíte v ulicích třeba v návrzích výrobků, nebo chcete být spíš tou progresivnější firmou, která udává módní tempo?
Chceme být spíš progresivnější a sami vytvářet než brát nápady přímo z ulice. Hledíme hodně do světa a snažíme se to zde uplatnit.
Co od vás český zákazník vyžaduje?
Vysloveně chce kvalitu zpracování, kvalitu materiálu a většinou má zájem o konzervativní výrobek. To znamená, aby byl barevností, designem i následným použitím univerzální. Aby jej mohl snadno kombinovat s oblečením a dalšími doplňky.
Kdo je tedy váš typický klient?
Člověk středního věku s vyšším příjmem, typu manažer firmy či střední článek řízení firmy, který si už může dovolit vynaložit nějaké prostředky za naše výrobky a chce se s nimi prezentovat. Zároveň jimi dotváří celý charakter osobnosti.
Co všechno ve vaší firmě vyrábíte?
Specializujeme se na drobné kožené výrobky. Což je od přívěsků na klíče přes pouzdra na telefony, obaly na mobilní telefony a tablety, peněženky, opasky až po aktovky, kterými končíme. Omezeně děláme i dámské kabelky, ale to není hlavní směr naší výroby. Pracujeme jednak pod naší vlastní značkou, pak v kooperaci s různými zahraničními firmami. Zaměřujeme se i na výrobky pro reklamní a dárkové účely.
Děláte věci i přímo na zakázku?
Umíme to udělat, ale v zásadě se tomu trochu bráníme. U nás je to do určité míry průmyslová výroba, takže chceme dělat alespoň nějakou minimální sérii.
Už jste zmínil práci pro světové značky. Pro které jste třeba pracovali?
Tak je to například Escada, děláme hodně pro italské značky – například pro The Bridge, pro německou značku Golden Head či pro Mandarina Duck.
Jaké byly začátky firmy?
Těžké. Firma vznikla po privatizaci, kterou jsme zde udělali v 90. letech z části klatovského podniku KOZAK, pod kterou spadala i pacovská provozovna. Výroba byla tehdy obrovská a výrobky nebyly v takové kvalitě, jakou rychle se měnící trh potřeboval. Prvním úkolem bylo, jak se odtrhnout od bývalých socialistických struktur podniků zahraničního obchodu. Bylo krušné se s tím vypořádat jak po ekonomické, tak obchodní stránce. Zadlužení bylo tehdy poměrně vysoké, ale bylo důležité udržet výkon firmy a přitom měnit směry obchodu i výrobky, hledat nové trhy a zákazníky. Bylo to opravdu hodně složité.
Ale zdá se, že se vám to podařilo.
Postupnými kroky, tak jak se měnil obchod. Nejprve šly naše výrobky do řetězců, později se přestoupilo na specializované obchody a firmy, se kterými dodnes kooperujeme. Naše produkce jde dnes buďto na tuzemský trh, za který považuji i Slovensko, nebo do zemí západní Evropy. Východ jsme opustili úplně.
Ani do budoucna nehodláte hledat zákazníky například v Rusku?
Úvahy jsou vždy, ale z mého pohledu nás Rusko nespasí. O tamní trh mají zájem velké světové obchodní značky a prostor pro nás se tím hodně zúží.
Slyšela jsem, že výrobci, kteří pracují s kůží, si jezdí vybírat materiál do zahraničí, třeba přímo do Argentiny, kde se chovají proslulí býci. Je to i váš případ?
Do jisté míry ano. Ale nejezdíme si do exotických zemí vybírat surovinu, to pro nás není až tak podstatné. My potřebujeme finální kůži, tu si jezdíme vybírat. Teď na to máme agenta, který nám to zajišťuje.
Kde materiál nakupujete?
Je to zejména Itálie. To ale neznamená, že to je takzvaná „italská kůže“. Kůže, která se tam zpracovává, se dováží z celého světa. Ale finiše, které oni na té kůži umějí dělat, jsou pro nás nejlepší.
Z jakého důvodu?
Každá výroba má svou tradici. Tím, že my zpracováváme třísločiněné kůže, což je úprava bez těžkých kovů, hledali jsme někoho, kdo to umí nejlépe. A to je právě v Itálii. Když dostanete kůži odjinud, poznáte to na první pohled.
Velká část výrobních firem tady na Vysočině si stěžuje na nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců. Jak jste na tom vy?
Úplně stejně. Já si myslím, že v současné době u nás není žádná nezaměstnanost. A to dělá problém. Sehnat kvalitního člověka je nesnadné. Téměř se vytratilo učňovské školství, zvláště v tomto oboru. Takže noví absolventi vůbec nekončí a my si musíme zaměstnance takříkajíc zapracovat sami.
Jak dlouho to trvá?
Aby byl člověk znalý té věci natolik, aby mohl jednotlivé úkony dělat samostatně, je na to potřeba alespoň rok. Aby byl samostatný úplně, jsou to tři roky. Je to opravdu doba vyučení.
Kolik máte v současné době zaměstnanců a kolik byste jich aktuálně potřebovali?
V současné době máme do sta zaměstnanců, převážně to jsou ženy, ale mohli bychom jich mít i o padesát víc.
Když hledáte stále nové zaměstnance, nevyužíváte i pracovní posily ze zahraničí?
Velmi dobrou zkušenost jsme měli se ženami z Ukrajiny. Museli jsme si je tady také vychovat, ale jejich motivace pracovat byla vysoká. Bohužel v současné době není vůbec žádná možnost, jak sem tyto pracovníky dostat. Nedostanou pracovní povolení. Což si myslím, že je chyba státu. Tohle by mohl povolit, na rozdíl třeba od jiné migrace.
Jak se snažíte zaměstnance u vás udržet?
Moje dlouhodobá zkušenost je taková, že zaměstnanci slyší na dobrou mzdu a pochopitelně slušné zacházení. A já chci, aby se u nás cítili dobře.
Jste ten typ šéfa, který ráno firmu otevírá a večer poslední zhasíná světlo?
Asi je to normální u tohoto typu podnikání, kdy jste majitel a zároveň tu firmu i řídíte. Neříkám, že chodím první do práce, to už bych asi nezvládal, ale velmi často ji zamykám.
Kam chcete společnost dál posouvat?
Chtěl bych, abychom se dostali do ještě vyšší společnosti značek a vytvořili něco, co by také brandově mohlo konkurovat těm nejlepším značkám na trhu. Teď se naskýtají nové možnosti. Už není nutné mít spoustu kamenných obchodů. Nové možnosti skýtá internetový obchod a direct marketing. To jsou podmínky k tomu, aby mohla vyrůst nová luxusní značka, aniž by to představovalo obrovské náklady na reklamu.
Miloslav Zach
Osmapadesátiletý majitel a ředitel firmy UNIKO s. r. o. Pacov. Společnost se zabývá výrobou drobné kožené galanterie jak pod vlastní značkou, tak v kooperaci pod světovými značkami, jako Escada nebo Mandarina Duck. Zach pochází z Pacovska, ale nyní žije část týdne v Praze a část na chalupě poblíž Pacova. Má ekonomické vzdělání. Ředitelem firmy je od roku 1992. V posledních letech je zároveň i jejím jediným vlastníkem. Ve volném čase rád sportuje – jezdí na kole a hraje golf.